Veterinární klinika AurumVet – Škrkavky u psů

Škrkavky u psů – využití znalosti vývoje v prevenci napadení

Pes může hostit až 200 druhů různých parazitů. Asi třetinu z nich může každý majitel na svých miláčcích u nás „potkat“. Nejčastějšími z vnitřních parazitů psů jsou škrkavky (Toxocara canis ), které způsobují značné problémy při odchovu štěňat. Toto téma jsem zařadil hlavně proto, že není vůbec zanedbatelné nebezpečí napadení vývojovými stadii škrkavek člověka, zvláště malých dětí.

Jelikož je můj prostor pro každou radu omezený, pokusím se upozornit na ty nejzásadnější informace, jež se týkají vývoje škrkavek, a které potřebujeme znát, abychom mohli účinně provádět prevenci. Jsem si vědom toho, že toto téma je velmi obšírné a mohl bych zmínit spoustu detailnějších zajímavostí, kolegové mi snad odpustí, že v rámci větší srozumitelnosti pro širokou veřejnost toto téma, co možná nejvíce, zjednoduším.

Škrkavky škodí drážděním a parazitováním ve střevech, kde vyvolávají záněty a zhoršují vstřebávání. Hostitele poškozují i larvální orgánovou migrací přes játra do plic. Současně produkují toxin Ascaridin, který vyvolává nervové poruchy. Nebezpečí Ascaridinu je i v tom, že se uvolňuje i z těl odumřelých škrkavek po odčervení. Tento toxin dokonce může způsobit u silně napadených jedinců, po neuváženém intenzivním zásahu odčervovacím prostředkem, křeče až smrt štěněte. V takovém případě štěněti neublíží odčervovací prostředek, ale masivně uvolněné toxiny z odumřelých škrkavek. Doporučuji Vám z těchto důvodů vždy při odčervení navštívit veterináře i s pacientem. Veterinář pejska nejen zváží, aby zvolil správnou dávku antiparazitika, ale rovněž ho prohlédne a navrhne nejvhodnější prostředek, aby se vyvaroval nebezpečí z náhlého uvolnění toxinů ze škrkavek. Toto Vám nezajistí žádný lékárník či pracovník „zoo shopu“, byť bude pro prodej antiparazitik jakkoliv proškolen!

Napadená štěňata majitelé často mylně považují za „pěkně kulaťoučká“, protože jedním z příznaků vyjma matné, rozježené srsti, je zvětšené tzv. „škrkavkové břicho“.Dále se mohou vyskytovat vyhublost, která není pro zvětšené břicho na první pohled tolik patrná, epileptické záchvaty, zvracení, svědění těla a další příznaky. Málo napadená štěňata, jsou-li dobře živena, téměř žádné klinické příznaky neprojevují, ale vajíčka škrkavek do okolí intenzivně šíří, a to je přímým nebezpečím hlavně pro děti!

Škrkavky v organismu napadeného zvířete mohou prodělávat 2 druhy vývoje – tracheální (průdušnicový) a somatický ( tělní).

Tracheální migrace.

Vajíčka z trusu napadeného zvířete v zevním prostředí dozrají a poté jsou pozřena novým hostitelem. Dostanou se mu do střeva. Zde se pomocí trávicích enzymů uvolní larvičky, ty se provrtávají stěnou střevní a dostávají se do jater. Z nich krevní cestou putují do plic a odtud jsou po vykašlání polknuty, aby se opět dostaly do střeva, kde dospějí a začnou produkovat nová vajíčka, která jsou vylučována spolu s trusem a zamořují tak dále prostředí. Během tohoto vývoje, který se nazývá hepato-pulmonální migrace, což je v překladu jaterně- plicní migrace, se larvy 4 x svlékají a svůj vývoj plně dokončí.

Somatická migrace.

Při tomto vývoji se larvy poté, co se dostanou do jater, rozplaví nejen do plic, ale i do dalších parenchymatózních orgánů, hlavně do ledvin,ale i do sleziny, příčně pruhované svaloviny či do centrálního nervového systému, případně i do jiných orgánů a tam se opouzdří. Znovu se aktivují buď při hormonálním přeladění organismu, když je fena březí nebo v případě, že je tento napadený hostitel pozřen jiným definitivním hostitelem. U březích fen se po aktivování opouzdřených larev tyto dostanou do krve a aktivně prostupují přes placentu do jednotlivých štěňat ( kolem 42.dne březosti ). Dalším nebezpečím je nakažení štěňat sáním mateřského mléka, kdy somatické larvy putují z krve do mléčné žlázy a odtud do mléka kojících fen. Mlékem se larvy škrkavek začnou vylučovat několik dní po porodu a vrcholu dosahují ve druhém týdnu laktace.

K nakažení psa může dojít i pozřením takzvaného „paratenického“ hostitele. Těmi jsou různí teplokrevní obratlovci jako např. drobní hlodavci, i hospodářská zvířata, rovněž někteří bezobratlí jako např. žížaly nebo švábi. Paratenický hostitel není typický definitivní hostitel – v tomto případě pes, proto v něm nedochází ke kompletnímu vývoji škrkavky. V takovém hostiteli vývoj proběhne jen částečně, škrkavky zůstávají na úrovni mladšího larválního stadia a postupně se opouzdřují a pokud nejsou včas pozřeny psem, tak postupně odumírají. Paratenickým hostitelem škrkavek je bohužel i člověk.

Čas ve dnech od pozření vajíčka psem až do vylučování nových vajíček dospělými škrkavkami se nazývá „prepotentní perioda“ a trvá u tracheální migrace pouze 32 až 39 dní, u nakažení mateřským mlékem jen 27 až 35 dní, a pokud k přenosu larviček dojde přes placentu, tak jen 21 dní!

Z uvedeného vyplývá, že jedinou prevencí proti škrkavkám je pravidelné odčervování, které by mělo začínat u fen 1 x před krytím, dále odčervujeme štěňata i fenu již 14-21 dní po porodu. Je nutné odčervit jak štěňata, tak i fenu ve stejný den! Doporučuji nedávat plošně stejnou dávku antiparazitik všem, ale přesně jednotlivá štěňata i fenu zvážit a pak aplikovat jednotlivým zvířatům individuální dávky, podle jejich hmotnosti. Další odčervování by mělo následovat každé 2 až 3 týdny do 12.týdne věku štěňat. Dále pokračovat do půl roku života s odčervováním každý měsíc, potom čtvrtletně a od dovršeného prvního roku vždy 2 x ročně.

Měli bychom se snažit o tzv. „preimaginální“ odčervení, kdy ze střeva odstraníme ještě nedospělé škrkavky, které ještě neprodukují nová vajíčka. Tím snížíme riziko promoření prostředí vajíčky. Touto eliminací nedospělých škrkavek ze střev, chráníme rovněž člověka a především naše děti!!!

Pamatujte:“Prevence je vždy levnější než terapie“!