zánět zevního zvukovodu diagnostika dle současných poznatků

Zánět zevního zvukovodu – diagnostika dle současných poznatků

Stává se i vašemu pejskovi či kočičce, že se toto onemocnění někdy vrací a myslíte si, že zrovna vy máte smůlu, protože tím bude váš miláček trpět asi celý život? Stojí vás léčba tohoto onemocnění u vašeho veterináře za celý rok vysoké částky a stejně se to stále periodicky vrací? Pak si rozhodně pozorně přečtěte tento článek. Může vám to do budoucna ušetřit spousty času i peněz.

Dlouhodobý chronický zánět zevního zvukovodu ve více než v polovině případů projde až do středního ucha. Postižené zvíře má často i prasklý bubínek. Snad každý zánět středního ucha s prasknutím bubínku zažil na vlastní kůži a nemusím tedy zdůrazňovat, jak zvíře trpí a nemůže nám o tom říci. To jasně vysvětluje změnu chování pacientů po vyléčení. Majitelé popisují, že si zvíře zase hraje a je veselé, „jako by bylo opět štěně“. Ta bolest musí být strašná a navíc je v podstatě v době onemocnění trvalá! Chceme-li takto postiženého pacienta vyléčit, musíme provést hluboký výplach středního ucha. K tomu už zvíře musíme uvést do hluboké narkózy! Je to totiž opravdu velmi bolestivý, náročný, poměrně dlouhý a navíc nákladný zákrok!

Každému majiteli, který k nám přijde s tímto onemocněním, se vždy snažíme vysvětlit, jaké jsou příčiny zánětu zevního zvukovodu. Důležité je, aby majitel hned v počátku pochopil, že se často nejedná o primární onemocnění, ale o příznak a následek celkového onemocnění. Nejde si nevšimnout, kolik alergiků v populaci lidí přibývá. Stejně tak je to i u zvířat. Co však málo lidí ví, že u psů – alergiků se v 85 – 88% vyskytuje alergie na potraviny. Alergie na zevní alergeny, například pyly či prach, jsou u psů ve výrazné minoritě.

Pokud slýcháte u vašeho veterináře povzdech, že se záněty uší často vyskytují a že zrovna váš pejsek či kočička na záněty uší prostě trpí, pak vám doporučuji, změňte veterináře! Vyberte si takové pracoviště, jehož veterináři se neustále vzdělávají a postupují při léčbě podle následujících pravidel. U nás na klinice tato pravidla striktně dodržujeme a naši klienti mohou potvrdit, že pokud naše rady dodržují, tak fungují!

Jak by měl tedy každý veterinář postupovat u pacienta, který třese hlavou, zapáchá mu z uší a má tam zánět? Musí ho vyšetřit nejprve celkově, a teprve pak ho musí vyšetřit otoskopem, aby vyloučil přítomnost cizího tělesa. Dále je v rámci diagnostiky nutné udělat výtěr ze zvukovodu a jeho barvení. Jen tak může vybrat tu nejvhodnější a cílenou terapii. Na naší klinice barvení výtěrů provádíme každý den u několika pacientů. Je to rutinní záležitost a trvá jen pár minut. Každý majitel pak na vlastní oči vidí (na mikroskopu máme kameru a ta přenáší obraz na monitor počítače), co vše se v uších jeho miláčka nachází. Nejde si nevšimnout trendu, že stále častěji nacházíme v ušních výtěrech tyčinkovité bakterie. Pravděpodobnost rezistence (odolnosti) k antibiotikům je u nich daleko častější. Tyto vzorky s přítomnými tyčinkami vždy posíláme na bakteriologickou kultivaci s následným vyšetřením citlivosti na antibiotika, abychom věděli, které antibiotikum bude 100% účinkovat. Lidem tak šetříme peníze, čas a zvířatům utrpení, které by nastalo při chronickém průběhu onemocnění. Navíc tím snižujeme riziko vytvoření rezistence bakterií nesprávnou léčbou. Jen takovýto postup se dle současných poznatků dá nazvat cílenou terapií. Léčba podáváním kapiček s antibiotiky „naslepo“ bez předešlého barvení a stanovení citlivosti, je metoda pokus – omyl, kterou od principu na naší klinice odmítáme. Náklady na kultivaci a diagnostiku se majiteli násobně vrátí ve finančních a časových úsporách, protože léčba je kratší. Komu z vás je příjemné, když musí chodit na neustálé kontroly a vyšetřování, že? Nebylo by lepší tento čas využít na něco jiného a třeba příjemnějšího? Tento postup minimalizuje potřebný počet návštěv u veterináře.

Jelikož se dermatologii opravdu hluboce věnujeme, jezdíme se pravidelně vzdělávat i do zahraničí, tak následující standardy používáme v podstatě od otevření naší kliniky. Z vyprávění „zážitků“ nově příchozích klientů z jiných pracovišť vyplývá, že jsme zřejmě tímto přístupem v regionu asi ojedinělí. Naštěstí pro vás v loňském roce na výroční konferenci ČAVLMZ (Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat) přijel přednášet americký veterinář Dr.John Angus, který představil nejnovější poznatky ohledně zánětu zevního zvukovodu a přednesl je naší široké veterinární veřejnosti. Je tedy velká naděje, že pokud se váš veterinář řádně vzdělává, že už se to dostalo i k němu. Začne tedy i on provádět vyšetření a diferenciální diagnostiku, tak jak následně popíši.

Při výskytu zánětu zevního zvukovodu, který je oboustranný, je třeba vzít v úvahu následující příčiny. Budu postupovat od nejpravděpodobnějších k nejméně pravděpodobným. Nejzákeřnější je, že se často vyskytují primární, sekundární a někdy i terciální příčiny. Například atopik vlivem alergické reakce produkuje v uších hodně ušního mazu. Zde je primární příčina atopie. Na tom mazu se namnoží ve větším množství bakterie – sekundární příčina a pak se přidají i kvasinky a to je terciální příčina. K tomu, aby se mohl pacient vyléčit, je nutné odstranit všechny 3 příčiny, jinak se pacient nevyléčí. Bude-li se léčit jen patogenní mikroflóra, může dojít jen k dočasnému snížení příznaků onemocnění, a po odeznění léčby se objeví, třeba po měsíci či dvou, znovu. Většinou se však nejedná se o nové onemocnění, ale o znovu vzplanutí (exacerbaci) procesu.

Následující řádky, prosím, berte jako vysvětlení, proč nevydáváme klientům na požádání, když si přijdou bez psa „jen pro kapičky do uší a proč požadujeme vždy předvedení psa či kočičky k vyšetření. Jaké jsou tedy příčiny, které musíme brát u „banality“ zánětu zevního zvukovodu v úvahu?

Potravinové alergie. Jedná se o nejčastější alergie u psů a koček. S těmito pacienty se bohužel na klinice setkáváme každý den několikrát. Nejčastějšími alergeny bývá kuřecí maso, obiloviny obsahující lepek, sója, někdy dokonce i rýže… Počet alergenů se v průběhu života postiženého jedince má tendenci zvyšovat, což je nepříjemné. Starat se o alergika na složky potravy je pro chovatele hodně náročná. Je u něho třeba celoživotně podávat specielní diety a nezapomínat, že se musí hlídat i pamlsky. Jeden piškot, třeba z rukou souseda přes plot, může u alergika vrátit léčbu o několik týdnů zpět, což v konečném důsledku pro majitele obnáší nemalé náklady navíc.

Atopie (alergie neznámého původu – geneticky podmíněná náchylnost k nežádoucím reakcím na látky, které zdravým psům vůbec neškodí. Klinické příznaky jsou alergické reakce na různých místech těla). Dle výsledků studií je dnes každý 10. alergický pes atopik. Zhruba 80% z nich vykazuje i klinický příznak zánět zevního zvukovodu. V léčbě však nebudeme úspěšní, když neodstraníme všechny příčiny a je tedy nutné řešit i atopii. K tomu je však třeba navštívit dermatologa. Ten vám poradí opravdu nejlépe.

Alergie na parazity. Jedná se zejména na ušní svrab (roztoč Otodectes cynotis), který parazituje v uších psů a koček. U koček nebývá problém tohoto parazita najít, jejich masivní namnožení vede k diagnostice poměrně rychle během pár minut. Každý majitel na naší klinice vidí na vlastní oči zvětšený nález na monitoru počítače, kam přenášíme kamerové záběry z mikroskopu. V jednom zorném poli můžeme často nalézt třeba i 8 roztočů! U psů je však situace ohledně tohoto typu parazita jiná. Výsledky studií potvrzují, že kolem 15% psů parazita má, ale tito jsou „asymptomatičtí nosiči“. V uchu takto postižených psů jsou roztoči přítomni, mohou je dále roznášet, ale sami klinické příznaky nemají. A právě toto bývá zákeřnost při léčbě zánětu zevního zvukovodu psa. Každý zkušený veterinář, který začíná vyšetřovat pacienta s postiženýma ušima by se měl majitele zeptat i na to, zda chová nějaká další zvířata v domácnosti. Pokud je má, tak by měl ve stejném termínu přeléčit i tato „zdravá“ zvířata, jinak je velké riziko, že se pejsek trvale onemocnění uší s největší pravděpodobností nezbaví. Říká se tomu diagnostická terapie. Stačí napadení jen 2 – 3 roztoči a už takto malý počet může vyvolat silný zánět uší, který na samotnou léčbu kapičkami neodpovídá. Právě tento malý počet roztočů a naopak silný zánět vede k tomu, že je téměř nemožné je ve výtěru zachytit. To je od ušních roztočů opravdu zákeřné, že? K úspěšnému vyléčení tedy vede jedině diagnostická terapie spolu s terapií sekundární a někdy i terciální infekce najednou.

Jsou i další příčiny, které zánět zevního zvukovodu mohou vyvolat a přichází v úvahu jako diferenciální diagnostika. Tyto však bývají ve výrazné menšině oproti předchozí. Přesto je třeba, aby je měl váš ošetřující veterinář rovněž na paměti. Je to hypotyreóza – snížená produkce hormonů štítné žlázy, různé druhy polypů, které se dokonce nemusí nalézat přímo v zevním zvukovodu, ale mohou být třeba v nosohltanu, to bývá častější u koček. Dále je třeba mít na paměti i potenciální nádorové bujení. Nejčastěji to bývá adenokarcinom ušních mazových žláz, ale nacházíme i jiné druhy nádorů. Nesmíme zapomenout na cizí tělesa, která zánět vyvolávají mechanickým drážděním, proto je vždy nutné ušní zvukovod prohlédnout a případný cizí předmět vyjmout. Nacházíme tam osiny trav či obilí, poměrně často bývají před bubínkem ušní zátky z ušního mazu po nesprávném čistění uší majitelem, nalezl jsem i drobné kamínky, jednou dokonce malou gumičku do vlasů s korálkem, který tam vložily při hře, jak se později ukázalo, děti majitele! V neposlední řadě mohou vyvolat zánět zevního zvukovodu přemnožené kvasinky či bakterie. Může to být třeba po koupání, když se dostane do ucha voda a majitel pak ucho nevysuší. Kůže se rozmokvá a jsou tam pak ideální podmínky pro začátek infekce.

Jak vidíte, příčin je tedy celá řada a mě nezbývá než zopakovat, že pokud se má proces efektivně léčit, je třeba získat důkladnou anamnézu, obě uši důkladně vyšetřit, provést nátěr a barvení a zahájit komplexní léčbu. Jen tak se onemocnění vyléčí rychle a nebude se vracet. Proto vám opět radím. Dobře zvažte, které pracoviště si vyberete, až váš pejsek nebo kočička začne třepat hlavou a z uší jim začne nepříjemně zapáchat. Ne vždy bývá to nejbližší veterinární zařízení to nejlepší. Pamatujte! Prevence je vždy levnější než terapie!

MVDr. Jiří Kamiš